Babá Táhir

Baba Tahir nebo také Taher (původem Kurd) je znám jako jeden z nejváženějších a respektovaných básníků v rané íránské literatuře. Jeho život je povětšinu zahalen tajemstvím. Pravděpodobně žil v Hamadanu, hlavním městě stejnojmenné provincie v Íránu. Byl znám pod jménem Baba Tahere Oryan (Nahý).

Legenda vypráví, že básník, jako nevzdělaný dřevař navštěvoval náboženskou školu, kde nebyl příliš vítán svými spolu studenty. Datum jeho narození a smrti nejsou známy. Jeden zdroj uvádí, že zemřel v roce 1019. Pokud je to pravda, byl by současníkem Ferdosiho a přímý předchůce Omara Chajjáma. Také se uvádí, že se dožil 75 let.

Legenda také říká, že Baba Taher byl velmi prostý a bezelstný člověk, ze kterého si ve městě dělali legraci. Nebyl básníkem hned od počátku. Jednoho velmi chladného zimního dne, se lidé z města domluvili a chtěli si  z něho vystřelit. Přivedli ho k zamrzlé fontáně a řekli mu, pokud si zaplave v ledové vodě, stane se z něj básník. Pro svou bezelstnost jim uvěřil. Svlékl si oděv a vstoupil do ledové vody. Všichni se začali smát, jak plave v ledové vodě. Uvědomil si, že to byla lest, což mu zlomilo srdce. Vyšel ven z vody a k překvapení všech, se zrodil opravdový básník. Od této události se mu začalo říkat "Nahý". Jeho básně oslovilo mnoho duší.

Básně Baby Tahera jsou recitovány dodnes po celém Íránu v doprovodu hudebního nástroje setar (třístrunná loutna). Jeho básně jsou psané v starém perském dialektu. Mají více milostný a mystický charakter, než filosofický.

Klasická perská hudba je založena na perské poezii a Taheriho básně na tom mají významný podíl.

Babá Táhir - čtyřverší

      Na loutnu po otci já do strun dvou
      napnu tvůj vlas a zahrám truchlivou:
      Proč chodíš ke mně ve snách k půlnoci,
      když ne a nechceš stát se milou mou?

      (přeložila V. Kubíčková)