Fereydún Moširí

Fereydún Moširí se narodil v září roku 1926 v Teheránu. Svá školní léta strávil v Teheránu a později v Mašhadu, kde jeho otec pracoval v administrativě.

S vypuknutím druhé světové války se rodina přestěhovala zpět do Teheránu a mladý Moširí pokračoval ve svém vzdělávání na Dar-ol-Fonún a pak na střední škole Adib. V průběhu těchto let se objevily jeho první básně v časopisech jako je Iran-e-Ma (Náš Írán). Toto byl začátek jeho literární kariéry, ve které pokračoval dalších třicet let. V roce 1946 nastoupil Moširí do íránského oddělení telekomunikací, kde pracoval až do důchodu. V roce 1954 se Moširí oženil s Eghbal Akhavan, studentkou malířství na teheránské univerzitě. Jejich dcera Bahar a syn Babak jsou oba architekti v Íránu.

Moširího první sbírka  básní s názvem "Tešneye Túfan" (Žíznivý po bouři) byla publikována v roce 1955. Pro zemitou, lyrickou povahu jeho básní se mu dostalo velké pozornosti čtenářů a měl inspirativní vliv na generaci mladých básníků.  V dalších letech má Moširí nadále zásadní vliv na moderní poezii v Íránu.

Novější díla, která vyšla pod titulem "Abr-o-kuče" (Oblak a ulička, 1962) a "Bahar Ra Bavar Kon" (Věř jaru, 1967) obsahovala širokou škálu  konceptů od humanistické úvahy až po sociální spravedlnost.

Moširí je nejznámější jako prostředník mezi klasickou perskou poezií na jedné  straně a novou poezií inspirovanou Nimou Júšidž na straně druhé. Jedním z hlavních přínosů do poezie je rozšíření sociálního a geografického rozsahu moderní perské literatury.