Perské zahrady

Tradiční styl perských zahrad ovlivnil vzhled zahrad od Andalusie až po Indii. Tádž Mahál je největší perskou zahradou na světě. Stejně tak zahrady v Alhambře nezapřou perský vliv.

Perské království založil 550 let před Kristem perský vladař Kýrus I. V té době nechal vystavět palác a k němu přilehlé zahrady, které pojmenoval dle svého rodu Pasargády. Do dnešního dne se zachovaly obvodové zdi zahrady a můžeme je nalézt v jihovýchodním Íránu.

Podnětem k stavění takových zahrad je klima Íránu. Panuje zde velice horké a suché počasí, na většině území jsou pouště a stepi, vlhko je akorát v severní části Íránu u Kaspického moře. Proto velkou roli hrálo uspořádání zahrad, vytvoření stínu a systému zavlažování. Byla zde vybudována kamenná vodní koryta, která zaváděla vodu do paláce i přilehlých zahrad.

V pozdějším období za Sasánovské dynastie se pro Íránce stal důležitý kult vody, dáno zoroastriánskou bohyní Anahitou. Voda hrála důležitou roli ve stavitelství. Zakrývala venkovní hluk, navozovala příjemné šumění a zvlhčovala suchý pouštní vzduch. Srdcem perské zahrady byla fontána, chrlící životadárnou vodu v poušti.

Háfezova zahrada, Šíráz, Írán

Tádž Mahal, Ágra, Indie - největší perský zahradní komplex na světě

Čehel sotún, Isfahán, Írán