Sanájí
Sanájí: Slepí okolo slona
Na kraji Ghúru bylo kdys město, slyšel jsem
a jenom slepí lidé prý přebývali v něm.
Pádišáh jednoho dne s vojskem se tudy bral
a stany na planině rozbít přikázal.
Měl slona: mohutný a majestátný slon,
šáhovi nádheru i hodnost dával on.
Ty řeči kolem slona tak slepce polekaly,
že všichni, co tu byli, hned slona znát si přáli.
Vyslali tedy z města pár slepců za tím slonem,
co je to zač, ať zjistí a druhým sdělí honem.
Hledali hmatem slepci po údech mohutných
a hmatem jeden dílek poznával každý z nich.
Na celek každý soudil, ač znal jen malý díl -
představou fantastickou svou duši naplnil
a teď s tou fantasií zpět do města se vrací.
Všichni hned nedočkavě přiběhli k deputaci,
po zprávě každý toužil zvědavost ve tváři:
takoví pobloudilci, ztracenci, bludaři!
Ptali se na tvar slona, ptali se na postavu,
vyslechli vše, co řekli, přijali každou zprávu,
ale co uslyšeli, stále jim bylo málo.
Celičké město slepců ven za slonem se hnalo.
Po slonu každý hmatal, až se mu ruce chvěly,
protože oči slepců bez zraků neviděly.
Muže, který stál vpředu, ucha se dotýkal,
po stavu toho slona hnedle se jiný ptal.
"Ta figura je strašná, jak deka," odvětil,
"široká, drsná, plochá, nikdo by nevěřil!"
Druhý pak, jehož ruka hmatala po chobotu,
o stavu toho slona zpíval zas jinou notu:
"Je uvnitř celý dutý, takřka ve tvaru trouby,
strašlivé je to zvíře a skutečný zdroj zhouby!"
"Nemyslím," pravil třetí, jenž stoje o kus dál
zlé, tlusté sloní nohy svou rukou nahmatal.
"Figura toho slona, jak jsem teď zjistil sám,
je jako sloup či kužel, věřte, co povídám!"
Ze slepců každý hmatem poznal jen jeden úd,
na celek z toho soudil a za pravdu měl blud.-
Ó najděte mi srdce, jež pozná tajemství,
tajemství veškerenstva - co slepý o něm ví?
Co jen z nás učinily ty liché představy? -
jsme jako hlupci v pytli, všichni jak bezhlaví!
Tuší kdo ze stvoření, jak Božství vypadá?
Kdo z moudrých může říci, kde vězí Záhada!
(přeložila V. Kubíčková)