Sádí

Šejch Mošarrefoddín ebne Moslehoddín Sádí se narodil kolem roku 1200 v Šírázu a tam také zemřel v září roku 1292. Cestoval po celém islámském světě a svá proslulá díla didaktické poezie vytvořil po roce 1260, kdy se natrvalo vrátil do Šírázu. Jeho dílo je obrovské a vyznačuje se i mnohostí žánrů. Sádí je považován za mistra lyriky v gazelech, například v nejslavnější sbírce Golestán (Růžový sad), což je anekdotické rýmované vyprávění. Stejně významná je i sbírka Bústán (Ovocný sad), oslavující moudrost, snášenlivost, zbožnost a učenost. První český překlad jeho básní vyšel v roce 1840 v časopisu Česká včela.

 
 
 
Ukázky z Golestánu (Růžový sad) od Saadího
 
O lásce a mládí
Miláčka jsem měl
a po dlouhou dobu jsem ho neviděl.
Jednoho dne mě potkal, pravil jsem:
Kde jsi byl? Vždyť po tobě jsem toužil.
Pravil: Toužiti je lépe, než nabažiti se.
Tys pozdě přišel, zjeve čarující!
Teď prchnout nesmíš, ruce milující!
Líp, kdo svou milku vídá zřídka dosti,
než kdo ji vidí často dosytosti.
Přijdeš-li s někým ke mně návštěvou,
ač šel jsi v míru, přinášíš jen spor!
Když miláček se chvilku dvořil jiným,
již žárlivost mně mohla usmrtit.
Děl usměvavě: Všem jsem svící Sa´adí!
Co jest po tom, mol li se snad chyt?
(hlava pátá, překlad: Jindřich Entlicher a B. Kočí 1926)
=
=
Alexandr Dobyvatel
Ptali se Alexandra: Jak to, že jsi dobyl krajů Východu
i Západu, vždyť dřívější králové měli víc pokladů i vojska a
žili déle, a přece se jim nepodařily takové výboje!
On jest veliký, odpověděl: V žádné říši, již jsem podmanil,
netýral jsem poddané a o dřívějších vladařích jsem se jen
v dobrém zmiňoval.
Velkými nemohou být nazýváni,
kdož o svých bližních mluví s pomluvami.
Vždyť vše je marnost, všecko pomine,
tvé štěstí, moc a sláva tvá!
Cti jména velkých, kteří šli před tebou,
tvé dobré jméno věčnost přetrvá.
(překlad: Věra Kubíčková, 1954)
 
 
 
بنی آدم اعضای یک پیکرند
که در آفرينش ز یک گوهرند
چوعضوى به درد آورد روزگار
دگرعضوها را نماند قرار
تو کز محنت دیگران بی غمی
نشاید که نامت نهند آدمی

[Bani âdam aazayé yek paykarand
Keh dar âfarinesh ze yek goharand
Cho ozvi be dard âvarad roozegâr
Degar ozvhârâ namânad gharâr
To kaz mehnaté degâran beghamé
Nâshâyad ke nâmat Nahand âdamé]

 

Human beings are members of a whole,
in creation of one essence and soul.
If one member is afflicted with pain,
other members uneasy will remain.
If you have no sympathy for human pain,
The name of human you cannot retain.